Přiletěla pěnice
v jabloň na zahrádce,
ach! že zas uletěla,
zapěvši jen v krátce!
Přiletěla myšlenka
do srdéčka mého,
zasedla jen chvilenku
a již prchá z něho.
O! kdy bych jen věděla,
bloudíli kde v poli
šla bych tam, vždyť po ní mne
tolik srdce bolí;
O! kdy bych jen věděla,
že se toulá v lese,
šla bych za ní: tak se mé
srdce strachy třese;
O! kdy bych jen věděla,
že se skrývá v zemi:
vykopala bych si hrob – –
neb tak teskno je mi!