Když Morfej ukolébá
svět v mír a slastná snění,
tu vstoupí k pěvci Musa
a zve jej ku básnění;
dá v ruce zlatou lyru
a modrým kyne okem:
a již se píseň hrne
ze srdce mocným tokem!
O písni! tys památka
po lidstva Vesně zlaté,
kdy člověk ještě v srdci
čil bohův dechy svaté;
kdy ve svobodě sladké
plul v hladkém časův toku
a neznal, co bol v srdci
a slza viny v oku...
O písni! když tě zpívám,
tak má se duše cítí,
jak šťastný první člověk,
kdy v ráji počal žíti.