„K zemi chýlím hlavu svoji
jak dub starý v lese,
což as po skonaném boji
o mně zvěst roznese?
Nemám synů, jsem tu sám a sám:
což po sobě vlasti zanechám?
Bitev ryky dozněly mi,
ramen zvadla síla,
mezi druhy mladickými
není pro mne díla.
Nemám synů, jsem tu sám a sám:
což po sobě vlasti zanechám?
Jediné mé potěšení,
pěnivá ty číše,
v toku tvého bujném vření
věčný obdiv dýše;
ty mně poraď – jsem tu sám a sám:
což po sobě vlasti zanechám?
Brzy složím kosti v hrobě,
žití mněť na krátku:
pověz, druhu, co po sobě
zřídím na památku...
či až odpočinu v zemi,
kámen mi jen zbude němý?“