Vykopal jsem v mechu lože
hluboké,
tam, kde jedle zavánějí
vysoké;
na to z ňader blažených jsem
srdce vzal
a do měkké jsem je země
zakopal.
Až noc přivine se k lesu
májová
a s ním v milování sladkém
rosu dá:
rozevře se lože v mechu
hluboké
tam, kde jedle zavánějí
vysoké,
a košatá z hrobu vstane
kalina,
jejíž dech se z bílých květů
vylina,
líbezně se po hájině
rozvlní
a vše houští lásky tužbou
naplní.
A v kaliny bělokvěté
objetí
nový slavík z houštiny pak
přiletí
a tu lásky starou píseň
bude pět,
jíž se povždy kořit bude
šírý svět!