Kam plyneš? vrch se tázal vody.
– Kam plynu? – V náručí náhody. –
Kam letíš? ptá se větru skála.
– Chyť náhodu, by k slovu stála. –
Proč tvrdá jsi? rce skále kvítí.
– Snad nelze povždy měkkým býti.
Proč básníš? dí mi mudrc jeden. –
– Snad náhodou jsem k tomu sveden. –
Kam cílíš? podruhé se táže.
– Ni čára mne ni bod neváže. –
Co provedeš? dí dotaz třetí.
– Snad utkvím lidem na paměti. –
„Co pěvec mluvíš, milý brachu:
jeť lidská paměť muška v prachu!“