Šumí řeka nočním dolem,
dřímá bor i dřímá sad –
na vrchu s měsícem bílým
vede hovor starý hrad.
Hoj, ty hrade, starče šedý,
pohádko ty pověčná!
zřímli k tobě, z hrobu vstává
doba slávy báječná.
Řinčí zbraň, pochodně planou,
oři půdu tepají,
na železných křídlech letí
hlahol k válce po kraji;
z brány houf se řítí tryskem
národ hájit v údolí – –
Procitnu – a horkým bolem
srdce v těle zabolí.