Nemocná rybářka plakala.
„Ach, co je hochovi?“ vzdychala,
„Červená jeho tvář se bělí,
smíchu víc nezná ni veselí.“
Dostala od kmotry návštěvu.
„O kmotra, dejte mi úlevu!
Dlouhý čas chlapec je přepadlý
hyne mi jako květ uvadlý;
v noci vždy opouští lože své,
a ve dne jedva si podřimne;
bůh ví, kde toulá se každou noc:
o, kmotra, buďte mi na pomoc!
Vy znáte kouzelné koření:
pomozte pro Krista spasení!“