Rok vidím každý kvítí kvést,
rok každý kvítí odkvétat
a k zemi klonit lodyhu –
a já se k zemi nechýlím!
Tu sedím v šeru sám a sám
a slyším z dáli štěkat psa;
on střeží pána svého dům,
jak život lidský svědomí...
Co jsem? – O hvězdy večera,
na hlavu mou se sesypte,
já byl a nebyl, já chtěl být –
má duše stín jest večera!
Já chtěl! – Svá prsa rozvírám,
a srdce mé v nich krvácí,
a duch můj v potu umdlévá
a píseň má jest bledý žal! –
Mrak zastřel poklid večera,
a jarní splývá deštíček:
i já bych rád si zaplakal...
však um vše slzy vysušil! –