Vidím rád, kdy zamyslí se
mladá matka s dítkem v klíně,
ježto jí na sladkých prsech
očka k sníčku zamhouřilo.
Hledíc k dítku matka myslí:
„Bože dobrý, bože milý,
nechci by mně květla radost,
ale dej, ať radost květe
synáčkovi v živobytí.
Až vyroste z něho chlapec,
opatruj ho jak své oko,
strasti trn by neporanil
útlé tělo, útlou duši;
mládenec až bude z něho,
by ho vychovala láska,
vyhledej mu dobré srdce,
v dobrého pro život muže;
až dospěje v muže, dej mu
lásku k cnosti, k pravdě, k bratrům
uděl mu své požehnání,
aby kdys, až zavře oči,
se mnou v modrých nebesích se
shledal a na věky těšil
synáček můj, bože milý!“