Kdys seděli jsou za mříží
v zlé naději tři rytíři.
Ach! zejtra měl je pasovat
oprátkou lněnou kmotr kat.
Dí první: Bratři, zle je, zle,
jak zejtra se nám povede!
Dí druhý: Zejtřek děsí vás?
Čert za pačesy chopí nás.
Bá! k čemu hloupé skučení?
– dí třetí – vímť já spasení.
Po bábě umím čarovat,
nemá se zejtra spotit kat!
Já, bratři, čerta přivolám,
jenž jednoho z nás zvolí sám:
ten do pekla s ním musí jít –
a druzí budou volnost mít.
Zda chcete?... – Jen ho přivolej
čert jednoho si z nás již měj!
Kdo z nás má jít, los rozhodni,
jen dva když budem svobodni! –
Čáry se statně povedly:
než vězňové se ohledli,
s kopytem milostpán tu stál
a kostkami si v drápech hrál.
– Zdar, páni, přeje vám pan ďas
a spásu nese dvěma z vás.
Jde na jisto, ne na klamy,
račte si hodit kostkami;
kdo nejméň ok si vyhodí,
ten do pekla mě provodí. –
A nejméň ok nejmladší měl.
Jak čert ten případ uviděl,
kol pásu levicí ho vzal,
a pravicí v zeď zabouchal.
Stěna se v otvor rozpukla
a chasa prchla prožluklá:
dva do světa šli samý žert,
s nejmladším letěl vzhůru čert.