Jako rosa s nebe kane
v kalich lilie uspané:
tak i lásky manna sladká
budoucího ráje matka
ňadra panny porosí.
V srdci zbudí máj ze spánku,
a ve klidném druhdy stánku
květův peřest zardívá se,
a z jich lůna v svěží kráse
svatý vstane k muži cit.
Hoj! ty svatý cite panny,
kradmo vzešlý z lásky manny,
tobě zpěv, jenž v nebe žádá,
do náručí pýchu skládá:
vždyť ty snášíš nebe v svět.
Nebe snášíš štědrou rukou
srdcím, jež pro sebe tlukou,
a na křídlech milování,
letíš s nimi do skonání,
v tmavý ještě svítě hrob!