Dokud stará Šumava
na svých prsou láme blesky,
kdy nad vlastí Otakarů
slunce mrak zatáhne běsský:
slze s líci svadlých smej,
národe, a víru měj!
Dokud stíny Zábojů
hvozdem českým nocí chodí,
dokud matek našich lůno
zdravé české plémě rodí:
národe, své slzy smej,
naději v dny lepší měj!
Pomni, svatá otců krev
před božím je trůnem prosí,
a že srdcím zkormouceným
posud anděl spásu nosí:
národe můj, slzy smej –
v boží lásku víru měj!
Dokud Šumava, stíny Zábojův,
svatá otců krev u boha prosí:
pánbůh tě neopustí,
národe můj!