Panenko má zlatá, moje dobré dítě,
srdce pořád šeptá: Dívko, miluji tě!
Tak si šeptá v noci, tak si šeptá ve dne,
i když v tísni prací růže snův mých bledne,
a pořád si skládá písničku tu starou,
písničku tu starou, ale věčně jarou.
Říkávám já k srdci: Přej si úpokoje,
vždyť to dobré srdce bude brzy tvoje –
ale vzdorné srdce nedá velet sobě,
rozboří mně prsa i zaletí k tobě:
a já smuten sedím, pokoje postrádám...
a tak pro potěchu písničku si skládám.