Kdys padla hvězda v jezero,
kdež na dně ležel mládenec;
hvězda mu padla na srdce:
a jun se ze snův probudil.
„O pověz, hvězdo nebeská,
zda posud tak jest matný svět,
zda posud jak já bolestí
se zmítajíce lidé mrou?“
Nechápe hvězda mládence,
vždyť spadla s nebes vysoka
a odtamtud se země zdá
jak zelený, malitký ráj,
a pěkní lidé v ráji tom
se zdají v růžích procházet
a milovat jak holoubci.
Bez odpovědi usnul hoch
a hvězda snila o nebi.