Jak mílo zpěv zaznívá
ti ze rtů, nymfo má,
kdy večer vlna snivá
si s bystrou loďkou hrá,
kdy luna záslonami
se v tichou vkrádá skrýš,
kde pějíc nad vodami
ty na mém lůně dlíš!
Při zpěvu hlavu skláním
na bílou šíji tvou
a po ústech se sháním,
z nichž tóny sladké jdou;
a necítě víc sebe
tě líbám jak med včela:
tys hvězda, ježto s nebe
mi v náruč přiletěla!
Jak sladce hlava dřímá
na ňádrech, milá, tvých!
z nich ucho tajně vnímá
šept, hovor, sladký smích.
Jsou moře hlava tvoje,
jak pod hlavou se dmou,
a v nich vil krásných roje
si na mne sítě strou.