Já zpívám jen, že zpívat musím,
a protiven mi každý vděk:
bil Žižka se, že bít se musel,
a já jsem Žižkův potomek!
Já smáčím péro v srdce lidu
a píšu v knihu života:
a takž můj zpěv, jak zvykem bývá,
se v záři citův nemotá.
Však nechci lavřín, jenž rád zetlí,
chci život prostý, bez ozdob
a po vykonání ctných prací
jen klidný ve vlasti chci hrob.