Prší!
První kapka jako žertem,
druhá jako slzička,
a než deset napočítáš,
skropena je stezička.
Prší!
Na listnaté střechy stromů
na sta kapek dopadá –
jak se zase zazelená
louka, les i zahrada!
Prší!
S brašny sice hustě kape,
ale cíl můj blízek již,
skrze nitky deště vlídně
prokukuje naše chýž.
Prší!
Jak jsou vlídny tvoje došky,
chaloupko ty do šeda!
Ať si prší, srdce mé si
v tobě slunce vyhledá.
Prší!
Svítí mi tam v sladkých očích
matky, ženy, dítěte!
Ať si prší! Jen když vy mně,
hvězdičky mé, planete!