Zapadá slunce za horu
a vrchy v dálce zlatí,
pomodli se, mé děvčátko,
jak činívali svatí.
Já nechci, pane, svatou být,
však modliti se budu,
aby mne pánbůh zachránil
od bolesti a trudu.
Zapadá slunce za lesy
a břízy zlatem šatí,
pomodli se, mé děvčátko,
jak činívali svatí.
Já nechci, pane, svatou být,
však modliti se budu,
aby mne pánbůh zachránil
od hříchů, ode bludů.
Zapadlo slunce za kraje
a zrůměnilo nebe,
pomodli se, mé děvčátko,
za milého a sebe.
Ač nechci, pane, svatou být,
přec pomodlím se tiše,
aby mně pánbůh hocha dal,
po němž má touha dýše.
A k otčenáši jiné dva
a zdrávas ještě k tomu – –
Hle, noc je, milé děvčátko,
už pospěš sobě domů.