Pan páter při mši z breviáře
modlitbu četl věřícím,
ty’s klekla tiše u oltáře
se srdcem vinným, kajícím.
Ty’s modlila se v otčenáši,
já k sloupu horké čelo klad’
a v upomínce lásky naší
jsem šeptal: mám ji v hříchu rád.
Ty’s vyprosila rozhřešení
a odešla jsi z kostela
a na mne jako v povržení
plamenným okem hleděla.
Už prázdno bylo po kostele
a ze všech já jen zůstal jsem;
pod chladným ňadrem srdce vřelé
mi temným bilo tlukotem.
Ty’s byla dávno od oltáře,
já ještě klečel v pokání –
pan páter končí z breviáře
a kostelník mne vyhání.