Ty nejsi perla, ty jsi víc,
ba ty jsi perel sta tisíc,
ty nejsi démant, ty jsi víc,
a o mnoho-li, nelze říc’.
Já zas nic nejsem, dítě mé,
však šťastni spolu budeme:
ty přidáš, čeho ty máš víc,
já políbím tě v měkkou líc,
ty obejmeš mne ramenem,
jak hory vroubí modrý lem,
já vyzpívám ti nebe zas,
to nebe plné vnad a kras,
a budem šťastni víc a víc
a živi roků sto tisíc.