My jsme šli tenkrát po cestě
a nemluvili spolu,
jak by nám jazyk oněměl
v tom sladkém lásky bolu.
Teď vedem hlučné hovory
jak o cnosti, tak hříchu,
jakbychom chtěli utonout
v tom trpkém našem smíchu.
To divná shoda, dítě mé,
a obyčejná k tomu; –
vždyť jako tenkrát taky dnes
jsme vrátili se domů.