Nebyl ste, pane, včera na pohřbu?
„Byl, pane můj,“ on na to odpověděl.
Ah, již se pamatuji, dole u kříže
ste na porostlém rově mlčky seděl.
„Tam, pane.“ Byl jak socha z mramoru.
Nuž, byl to průvod velmi dojímavý,
když němá jindy smrt hned pojednou
tak hlučné hody na lidech si slaví.
„Ba, pane.“ Zamlčel se v divném zachvění.
Vy znal ste dívku včera pochovanou?
Trpce se usmál, rukou potřás’ mi
a slzu v oku dal se potom stranou.