Jej nevábíval povrchní lesk světa,
ni jeho šperk, ni všecky jeho vnady;
snad že byl mlád a mladý duch zalétá
pryč ze světa a rajské hledá sady
a prchá ztad, kde lid se vábně směje;
on nechce vědět, co se v světě děje,
a nechce sloužit, chce být vlastním pánem
a v nadějích se mní být velikánem,
a myslí si, že nenáleží k lidu,
a nechce snášet vespolek s ním bídu;
ba nevěří, že s lidem kdy být musí.
Co není ideál, to mu se hnusí,
a dělá plány, jimi svět otřásá,
a kdy se zvedou, jako blázen jásá
a nevěří, že někdy půjde spáti –
on myslí dál, a tak si život krátí!