Čechy, Čechy, kolébko má,
moje sílo, lásko, nebe –
hříšnýma mám líbať rtoma,
převznešená země, tebe?
Lem tvých šatů – strmé hory,
závoj tvůj – ty mlhy šedé,
myšlenky tvé – bez pokory
hrdých mužů tváře bledé.
Čechy, Čechy rozplakané!
Deště tvé jsou slzy dětí,
bouře tvé jek zoufalosti
otroctví to ze zajetí.
Slunce tvé je shaslá sláva,
měsíc tvůj plá za zemřelé,
hvězdy tvé jsou lampičkami
po hřbitovním po kostele.
Čechy blátem poházené,
řetězy tvůj vítr skučí,
jenž se od hor k dolům žene,
ale lásce neodučí.
A tvá Bílá Hora pláče,
žal se toulá po národě,
ale Blaník zbudí spáče
velkou písní o svobodě!