Byli jsme dvě malé děti,
hráli jsme si na manžele,
kdy je páter štolou světí
na tu chvilku – a nic déle.
Na tu chvilku milování
políbili jsme se v líce,
podali jsme ruce sobě
na tu chvilku – a nic více.
Teď už nejsme děti žádné,
líbali jsme též se v líce; –
teď kdy v srdcích láska chladne,
znali jsme se – a nic více...