VIII.

Dědoušek Šimon zašel mezi děti, si zahrát’ s nimi a jim vyprávěti, jak bylo jindy, jak on s jejich otci té selské bídě chvátal ku pomoci,

jak nešťasten byl on a oni taky, jak bídu pán bůh seslal na sedláky, jak bránili se do poslední chvíle, až páni smyslili si na žalář

a zakřikli je ve práci a díle a udeřili v ustaranou tvář. I Šimonův hoch, ač jen, ještě dítě, otcových řečí smysl sotva chápal –

přec budoucích let jako na úsvitě v dušičku pojal nadšení a zápal pro svatou věc tu, pro niž tatíček tak mnoho trpěl mučení a trudu.

„Až já tam,“ nejednou mu Šimon řek’, „dle matky tvojí práchnivěti budu, to sobě jako závěť pamatuj: to dokonáš, co počal otec tvůj!“

Ba už byl Šimon jako věchet, chorý, a v kostele se vlekl sloupů stínem o holi, víc už jako v světě jiném, i zdálo se, že z duše vyrval vzdory,

a jen tak co by pokynul prst boží, své umučené tělo navždy složí. Však Šimon stařec, jejž už v jámu kladou, měl duši posud kvetoucí a mladou. –

Byl velký pátek, osudný ten den, kdy v netušený, věčný smrti sen mu žena odešla. Pan páter vzkázal právě, že noc měl špatnou, ráno po únavě

že nelze kázať, aby věřící se poklonili v Ježíšově hrobce modlitbou pokornou a kající. V tom Šimon vzplane touhou od minula

a vetchá hlava podobá se sopce, ožívá doba dávno uplynulá, v klerice Šimon, s kolárem a mlád, kdy počala mu mysl žít a plát;

na kazatelnu smělý vede krok a jeho řeč je mocných proudů tok. „Ó trpte, trpte, jako trpěl ten, jejž památkou tu slaví církev dnes,

než přijde spásy červánek a den a z mrtvých vstání rokotavý ples! Jak ten tu Kristus na zejtří vám vstane, tak vstanete i vy, až písní zvuky

vás vzbudí z poroby a dlouhé muky – a vlasti naší luhy milované, půl mrtvy, pusty, rozkvetou vám znova – to poslední jsou slova Šimonova.“

Pak sešel dolů. Žasnoucí lid stojí pod kazatelnou v divném nepokoji, v radostném „Amen“ předtuchami plesá – a hlava kazatele k zemi klesá...

A sedlák Šimon, kostelník ten pouhý, než v bílou sobotu zvon po vsi zvonil, odkázal synku nesplněné touhy a bludný život k spánku smrti sklonil.