Klepe, tepe mlýnek v skalách
mezi olšinami,
babička a dědoušek jej
obývají sami.
Deště v horách napadaly,
proud se se skal valí,
stará srdce zatesknila,
oči zaplakaly.
Rozpadají vetché stěny
v trosky se a rumy,
a nad nimi rozvodněný
potok dále šumí.
Vlny víří, vítr hučí,
kolečka se lámou,
a na stráni v zmatku stojí
otec s panímámou.
Bouře hučí, blesky září,
vítr v skalách výská,
a pan otec v náruč vetchou
babičku svou stiská.
Již se chvějí osykami
družná jejich těla,
jediná jen dušička z nich
k nebi odletěla.
Už je proudy uchvátily
do vlhkého hrobu,
a jen bílé, čisté pěny
jsou jim na ozdobu.
Hromu rachot vyzvání jim
nejpěknější hrany,
a na místě svíček planou
blesky na vše strany.
Nad tou spoustou tato píseň
modlitbičkou vane
za dědečka, za babičku,
duše milované.