Hluboká noc nad tebou se vznáší,
hřích a cnost ti v lůně ukrývá se,
tisíc myšlenek a tisíc vášní
ve tvých prsou,
stověžatá Praho!
Sirotek tvůj, Vyšehrad je smutný,
jemu Vltava své žalmy pěje
nad uprchlou, dávnověkou slávou,
žalem pláče,
stověžatá Praho!
Genius tvůj nad vodami pluje,
nad oblaky k Hospodinu letí,
hvězda padá, za ní červánkový
naděje pruh,
stověžatá Praho!