Se zvonice truchle
umíráček zvoní,
z chaty nesou dívku,
plačte hoši pro ni.
Plačte, plačte pro ni,
byla ještě mlada,
a ty hochu nejvíc,
co tě měla ráda.
Není holek tolik
po dalekém kraji,
plačte, plačte pro ni,
než ji pochovají.
Kytku ku té slze
a otčenáš k tomu;
plačte, plačte pro ni –
a pak jděte domů.