Ňadro se mi dme a šíří,
hrdlem píseň hlaholí,
hlava lehká jako pýří,
noha chvátá do polí,
na palouky, v luh a les!
A ty, srdce v levém boku,
rozbouřené v tísni roku,
odpočneš si – ještě dnes!
V stínu olší na potoce
pod střemchou a pode hlohem
v rozloučení zaštěboce
píseň má vám s pánem Bohem!
Pěkně se tu mějte, páni;
v kamenné té matici
není klidu, není stání,
prchá mysl kvapící
od vás v širý, krásný svět;
nežli slunce povyskočí,
budou se již moje oči
kouzlem hvozdů napájet!
Rukou stisky, šátků vlání
a perlička v oku mnohém,
nežli dojde ku shledání,
buďte zatím s pánem Bohem!