Bouře táhne nad vodama,
do přístavu táhnou lodi,
a jen má loď bludně sama
po té bouřné vodě chodí.
Nejchudší dnes rybák doma
stiskne ženu do objetí,
poceluje děti rtoma –
a má loď, ta bouří letí.
A má loď jde od svítání
do červánků vodou slanou,
dnem i nocí, bez ustání,
a vlasť hledá milovanou.
Kde jste, břehy, po nichž prahne
srdce mé tou žízní boží?
Zdaž vás moje loď zasáhne,
než ji bouře na dno složí?