Perutěmi jeseň třepe
nad doly i horami,
padá listí s naší hruše
a zpomínka z truchlé duše
stojí smutně před námi.
Vítr sviští po strništi,
listy v krátce rozmetá,
a památka za památkou
opouštějí zemi sladkou,
a putují se světa.
Podle zvyku, podle mravu
lípa se zas oděje,
snad i v této slze teskné,
jež se v našich očích leskne,
také jiskra naděje.