Poslední, hle, lašťovička
kolem tudy letěla;
ty tam zbytky polních klasů,
už je dávno po všem kvasu,
vrabčí chaso veselá.
Jen ta naše stříška z došku
noclehu ti poskytne;
jen když trochu lásky dětí,
trochu zrní z žitné sněti
ze stodoly vylítne.
Jak těm vrabcům, tak i lidem:
sem tam něco soucitu,
v zimě věku utýrané
sotva pablesk lásky vzplane –
a to někde v úkrytu.