Tatík ho vedl k námluvám
a vešli do stavení;
tatík má úsměv kolem rtů
a syn má zase klení.
Tatík pozdravil souseda,
sousedka syna vítá;
soused prohlíží ženicha
a tatík věno čítá.
Syn dosavád se nehlásí,
jen stojí jako stěna;
a že to pouhá nesmělost,
prá sousedova žena.
Tatíci plácli rukama,
syn pořád ještě němý –
sousedka nese koláče
a syn pohlíží k zemi.
Nevěsta někde na poli,
tatíci řekli „ano“,
a co jich vůle spojila,
to nebuď roztrháno.
Tatík se vrací do statku,
syn zůstal cestou zpátky,
tatík si hvízdá veselou –
syn zmizel bez památky.
Našli ho dole v rybníce
až druhé ráno na to.
Jak, půjdeme zas k námluvám
a plácneme si, táto?