V kraje české zvučně zvoní
jarní píseň měkká,
že ta naše svobodička
už je nedaleka.
Oj na křídlech této písně
už se sem k nám snáší,
vítejte ji do náruči,
junáci i braši!
Toulala se, zabloudila
do ciziny chladné,
a nedbala, že nám v hrudi
srdce smutkem vadne.
Smutkem vadlo, neuvadlo,
mocně zase buší,
jejím sluncem život živne
v české naší duši.
Píseň ji k nám přivábila,
horoucí a měkká,
vítej, vítej, svobodičko,
národ na tě čeká!