Ve městě trh je. Krámů lesklé zdoby
se před očima kmitají všem vrátké
a hlučným křikem vábí prodavač;
od hraček chvátá dav teď do nádobí,
v židovské krámy, lokte kde jsou krátké,
a hospodyně táží se, co zač?
Opodál slyšeť kramářský je hlas,
že paňác půjde brzy na provaz.
Tam na tržišti mezi vozy stranou
i vozík Petrův se pšenicí stojí,
a čeká kupce – jen ať nelení;
vždyť ještě sejíť má se s dívkou milovanou,
o niž se víc než o své pytle bojí –
i pálí ho již dlažby kamení.
A netrpělivě jak přemítá,
svá koně ryjí v dlažbu kopyta.
Konečně osud za kupce mu selku
nevlídné tváře poslal po poledni,
a selka pšenici mu skoupila.
Ač pozdě prodal, a to bez výdělku,
přec za odměnu věru neposlední
mu bude v loktech Marta spanilá.
Hle, s hvězdičkami přišel večer již –
kdy ty, hvězdičko, mu se vyjevíš?