Nemluvně k prsoum matčiným
se vřele, vřele přitisklo
a první slovo z mladých rtů
jak ze skal pramen vyprysklo.
Já tisknul vroucně domov svůj
horoucím ke rtům v nadšení
a první píseň vyšlehla
mi z mladých prsou k spasení.
A píseň má – to spása má,
to diamant v mé chudobě,
jenž v slzách bude skvíti se
jak pomněnka mém na hrobě.