Kytka

Hoch jako kytka; panna k ní voní, uschne-li kytka, co pak je do ní.

Hoch už je v hrobě a kytka svadla, – ta jejich láska do hrobu padla.

Hoch už je v hrobě a láska taky, – ach, bože, deště dej na oblaky.

S oblaků prší, hrob zelená se, nad hrobem růže zas rozkvétá se.

Hoch je to jiný, kytka zas nová – a ta panenka není už vdova.

Vyrostla kytka, vdova k ní voní, – ta první svadla, což bylo po ní!