Do půl roka

Po louce smutně chodila a dívala se do zelena, a dívala se do trávy, jak slzami je porosena.

Kol vody smutně chodila a dívala se ku potoku, – on dosavád se nevrací a pominulo už půl roku.

Po hoře smutně chodila a dívala se do údolu, a dívala se do jezera a zaplakala svému bolu.

Kol kaple smutně chodila a dívala se na „trpící“, a dívala se k Mariji a slza se jí skvěla v líci.

Po hrobech smutně chodila a dívala se do hluboka, – on dosavád se nevrací a měl tu býti do půl roka.

Po dvoře smutně chodila a dívala se na silnici, a dívala se do dálky a slza se jí skvěla v líci.

Do domu smutně vkročila a na svou hlavu naříkala, a naříkala na lásku a na postýlku ulehala.

A přesmutně se dívala, jak půl roku tak tuze dlouhý, a smutně oči zavřela bez naděje a beze touhy.

Smutně ji ve hrob složili a dívali se do hluboka, – však on se přece nevrátil a měl tu býti do půl roka.