„Co to, bože, bude,
děvče moje chudé,
až nám do té země chladné
taky naše láska spadne?
Co to bude hoře,
a slzí co moře,
až odtrhnou naše ruce
k nevýslovné věčné muce?“
Lásku pochovali,
ruce roztrhali,
a šel jonák pěknou cestou
daleko si za nevěstou.
A než růže zkvete
ve budoucím létě,
přijde štíhlý hoch si pro ni;
ani slzy neuroní.