Neveselé, nešvitorné,
smutkem jako spiato,
už se boří, už se láme
taky chatka tato.
A až smutně ve truhličce
odnesou ji z chaty,
proboří se, prolomí se
baráček ten zlatý.
Roznesou jej větry v dálku,
bude roveň zemi,
však vzpomínku na panenku
nikdo nevezme mi.