Sto let prý jsi, chatko, stará,
ba, že dvě stě, praví,
nedivím se, že už všecko
padá s tvojí hlavy.
V zimě komín, z jara došek
a zdi v podjesení,
a ten záhon v letě leží
ladem bez osení.
Ještě zdlouha oddychuje
dušička tvá v těle,
a to moje děvče v tobě
taky neveselé.