Skromna jsi ty, chalupečko,
jako kvítek v lese,
zdali pak přec taky jednou
líc tvá zaleskne se?
Leskem, září bujné pýchy
jak tvé družky v kraji,
zda tvé tváře zasmušilé
radovánkou vzplají?
Zalesknu se pýchou, září,
až přes moje prahy
povede tu pannu k svatbě
miláček jí drahý.