Zapadlá jsi v spoustě sněhu,
vidět je tě sotva,
přece jsi v té bouři žití
přístav můj i kotva.
Okenečkem pozamrzlým
nelze proniknouti,
přec mi odtud hvězda svítí
po života pouti.
Vítr zdi tvé nachyluje
jak babičku léta,
přece jsi mi nejmilejší
z celičkého světa.