My máme řadu velkých proroků,
a přece bědy hnětou ňadra nám;
a přece slzy planou ve oku
a z dáli zvon vyzvání ku hranám.
Nám ještě schází vroucí sbratření
a velká láska, schopná obětí,
jež času útrapou se nemění, –
a ta nás teprv k činům zasvětí.
Jen z činu vyjde spása národa,
jen z činu kříže vstane Golgota;
a na té Čech svou slabost zaprodá
a oblékne se v sílu života.
A prchne robství, slunce vypryskne
a jaro bujné spadne na hlavy,
ruka se k ruce vřelej’ přitiskne
a jeden mžik sto věků napraví!