Zpomínám doby,
kde moje oko
prvně Tě zřelo;
kde Tebe našlo
v tom davu lidí,
jak drahou perlu
v hlubině moře.
Zpomínám chvíle,
kde Tvoje zraky
utkvěly na mých;
kde Tvoje ruka
dotknouc se mojí
v tisknutí jemném
mluvila bez slov.
Zpomínám doby,
kde hlučná hudba
kolem nás hrála,
kde však jen Tvojí
líbezné mluvy
lehounké vání
znělo mi v duši.
Zpomínám chvíle,
kde tmavá půlnoc
kázala rozchod,
kde cizí zraky
slídily po nás,
a my jen chladné
dali si „s bohem“!
Zpomínám doby,
kde z mého lůžka
uprchl spánek,
kde v divém reji
bouřný zvuk hudby
a Tvoje slova
táhly mou myslí.
Zpomínám chvíle,
kde chladné jitro
vzalo mně všechno,
kde s těžkým srdcem
šla jsem od místa,
v kterém jsem žila
okamžik blaha.