Slyš! hrom burácí, blesk se kříží
a vichr sténá skalinou;
ubohý poutník kráčí s tíží
přístav hledaje roklinou.
Duby se kácí, vrby se sklání,
stověký kmen blesk ztroskotal,
lupeny šumem proud uhání,
vše zbouřeno – i v prsou žal.
„Já jsem ti srdce své věnoval,
mé duše klid, mé duše mír,
já jsem ti vše, vše obětoval
a tys mne vrhla v bouři vír.“ –
Bouře burácí, blesk se kříží,
hrom zaduněl ve skalině:
Co poutníkovi srdce tíží,
umlklo na vždy v roklině.