Moje matko, moje dobrá máti,
kteréž bylo ze světa se bráti,
kteréž lůžko v chladném stlali hrobě,
když po boku dřímalo jí robě.
Moje matko, moje bledá růže,
proč Ti slza život dát nemůže?
Zjeve milý, plný vnad a vděků,
proč mi zmizel’s, ach! v tak mladém věku?
Moje matko, moje milá máti,
je Ti v hrobě spokojeně spáti?
Že na zemi nebohé Tvé dítě
sirotkem je, matko, nebolí Tě?
Moje matko, moje malé bůže,
jen se přiviň k mému srdci úže,
jen mne uspi na vždy svojím dechem, –
cypřiš šumí, – má mi býti echem?