Ty jsi mé duše první, krásný sen;
kol Tebe tančí lehkonohé víly,
kde Ty se zjevíš, smutek v dáli pílí
a radosť zbývá, jarní blaho jen.
Mně dříve býval samý jenom den.
A že za slunce hvězdy nám nesvítí,
nezřela jsem jich, musila jsem bdíti
a neměla jsem nikdy milý sen.
Teď život trávím ustavičně v snu.
Májová noc rozpjala nad mnou křídla,
uspala mne u blaha všeho zřídla,
a blaze sním; – ó nebuďte mne k dnu.