Z vísky se hoši ubírají,
zpátky ku vísce pozírají.
Jeden z nich oči rukou kryje –
bolestnou slzu země vpije.
Tážou se druzi: „Bratře jemný,
proč tvoje oko slza temní?
Těší tě chatrč, lesík stinný,
lituješ drahé domoviny?“
„Oželím chatrč, lesík stinný,
líto mi není domoviny:
„Z okna se milá hlava kloní,
pro tu mé oko slze roní.“